7. den

Dětičky celičký den dřely, smýčily, drhly a uklízely. 

Jenom ať se všechno blýská, jinak nás náš pan Král spíská.

Dnešní den začal jako všechny ostatní. Hned po rozcvičce jsme si dali sladkou snídani a poté za námi přišla Popelka, kterou jsme včera dokázali vrátit do knihy Pohádek. Stěžovala si, že jí macecha poručila celý barák vysmýčit, vyprat, zamést, vytřít, a nepořádek kolem stavení posbírat. No co nám zbylo jiného, než jí pomoct? A tak jsme se dali do velkého úklidu. do oběda byl celý tábor jako ze škatulky. Na konci poledního klidu (o pouhopouhé 3 hodiny později) už však vůbec nebylo vidět, že by se dneska někde uklízelo... Ach jo... Nicméně jsme se aspoň pokusili a tak jsme se mohli vrhnout na odpolední program. Přijela k nám Zlatovláska a stěžovala si, že Čaroděj zahnal a vyplašil mravenečky, rybu a ptáčky z její pohádky a Jiřík si ji tak nikdy nevyslouží a ona zůstane na occet... Naštěstí jí děti pomohly. Ti nejstarší lovili z potoka prsten, mladší sháněli živou a mrtvou vodu a nejmladší hledali a navlékali poztrácené perly. Když jsme splnili všechny úkoly, museli jsme ještě svoji Zlatovlásku poznat, ale nebylo to jen tak. Každý tým musel hádat, která ruka nebo noha patří někomu od nich z družstva. Když jsme Zlatovlásku našli, postavili jsme dětem na chvíli další hrad - tentokrát ale skákací. Poté se zapálil oheň a opékali jsme buřtíky. Princ i šikovná pážata zabavili děti libozvučnou hrou na kytaru a tak se zpívalo až dokud nebyla tma. Pak nám děti ukázaly, jestli se vyrovnají slavnému pohádkovému Nebojsovi. Většina z nich stezku odvahy neohroženě prošla (někdo dokonce víckrát) a tak se mohlo jít na kutě. Tak dobrou noc.